Franz Joseph Haydn (1732-1809)

Vzpomínáme-li letos dvoustého výročí Haydnova úmrtí, nečiníme tak proto, že bychom chtěli znovuoživovat jeho mnohostranný, až nepřeberný skladatelský odkaz, neboť jeho dílo nikdy „nezemřelo.“ Činíme tak proto, že Haydn spolu s Mozartem a Beethovenem tvoří ne- pominutelný umělecký odkaz, páteř dalšího vývoje hudebního umění. Dolnorakouský rodák (Rohrau nad Litavou) našel v dětství uplatnění ve sboru chrámu sv. Štěpána ve Vídni, a pak díky příznivým okolnostem, které rozvíjely jeho mnohostranné schopnosti, jej nalézáme ve službách hraběte Morzina v zámku Lukavice u Plzně v letech 1759-1761. Avšak hlavní jeho působiště bylo od 1. května 1761 ve službách knížete Mikuláše Esterházyho v Eisenstadtu a v jeho zámku Esterháza vybudovaném r. 1766. Zde setrval až do smrti knížete v r. 1790. Pak jej nalézáme ve Vídni, kde působil i na mladé, zvl. na Beethovena a pro svou povahovou vyrovnanost si získal záhy přídomek „papá Haydn.“

Právě ve službách Esterházyho vznikla řada nejvýznamnějších skladeb. Také symfonie „Laudon“, jejíž název vysvítá z několika vnějších znaků, které ale nemají nic společného s programní hudbou romantismu 19. století. Asi čtvrtina z více jak stovky Haydnových symfonií nese dodatečně náležité přívlastky, prý také podle autora pro lepší „prodejnost.“ Zkrátka, Haydn je prvním dovršitelem klasické symfonie, ještě před Mozartem a Beethovenem.

Haydnovy opery sice nepronikly do obecného povědomí tak jako geniální díla Mozartova, ale snad také proto, že vznikaly jakoby mimochodem na přání knížete pro tamní zámecké uplatňování. Haydn zvolil pro komickou operu Život na Měsíci již potřetí námět Carla Goldoniho o smyšlené záplatce typu italské buffo opery, kde zpravidla mladí milenci po překonání četných zákrutů a nepřízni mnohdy bohatých „zamilovaných“starců dospějí ke svému naplnění. Hudebně je to vděčné vypracováním strhujících finále jednotlivých jednání, která tak vyvrcholují v podstatě nenucenou zábavu. Počáteční léta strávená u Esterházyho vybudovala v Haydnově odkazu nejen množství smyčcových kvartet (přes 80 celkem) pro domácí muzicírování, ale též náročnější instrumentální koncerty pro různé sólisty. Skladatel vždy dbal na adekvátní nástrojové posazení. Takto lze rozlišit koncerty pro housle, cembalo, lesní rohy, flétnu, varhany, kontrabas od sbírky celkem 6 koncertů pro violoncello s orchestrem. Koncert C dur se váže k našemu území, neboť byl objeven v 60. letech v archivu zámku v Radeníně a je nyní uložen v Českém muzeu hudby v Praze. Haydn v koncertech, kvartetech a hlavně v symfoniích dbal na propracovávání sonátové formy, kterou vybavoval kontrastními tématy s jejich vynalézavým přetvářením, čímž vzbuzoval zaslouženou pozornost nejen interpretů, ale především posluchačů. Stanovil tak určitou laťku náročnosti pro časy budoucí, vlastně dodnes v tomto oboru. Jakmile se usadil penzionovaný Haydn ve Vídni, byl zván na umělecké cesty do Londýna a Paříže. V letech 1791-92 a 1794-95 podnikl dvě takové cesty, které vynesly nejen inspirace k řadě dalších symfonií, ale právě poznání londýnského koncertního života vzbudilo ve skladateli touhu se umělecky vyrovnat s velkým vzorem barokní hudby, totiž s Georgem Friedrichem Händelem, který v Londýně žil od r. 1712 až do své smrti 1759. Vytvořil velkou dávku duchovních oratorií na biblické příběhy ze Starého zákona a vybudoval anglickou koncertní tradici v tomto oboru dodnes.

Haydn v duchu tohoto odkazu vytvořil dvě geniální oratoria: Čtvero ročních období a duchovní oratorium Stvoření (někdy se uvádí s dodatkem „světa“). Zvláště propracované sborové partie dokládají mistrovství skladatele, jenž se v tomto oboru jevil jako vědomý pokračovatel barokní velikosti Händelovy, kterou takto transformoval do oblasti vídeňského klasicismu. Takto vnímáme tuto skutečně zdravou duchovní hudbu i dnes.

Miloš Schnierer