Cimarosův Il maestro di cappella je komické monodrama pro jednoho zpěváka (basbaryton). Ten představuje Kapelníka zkoušejícího s orchestrem, který během zkoušky poněkud zápolí s hudebníky, jimž se více či méně (ne)daří hrát podle jeho představ. Maestro osciluje mezi kritikou až hrubostmi na adresu hudebníků a naopak až servilitou, jíž se je, jak se ukáže, marně pokouší hudebníky motivovat. Ti totiž nakonec stejně přeruší zkoušku takzvaně v nejlepším, aniž by se kus dohrál do konce. Cimarosovo dílo vzniklo pravděpodobně mezi lety 1786 a 1793, v době kdy byl kapelníkem na carském dvoře Kateřiny Veliké, která výdaje na své hudebníky razantně seškrtala, což znamenalo pro Cimarosu značné komplikace. Je tak do jisté míry možná i hořce komickou sondou do života hudebníka.

Salieriho opera Prima la musica e poi le parole na libreto Gian Battisty Castiho vznikla na objednávku císaře Josefa II. a premiéru měla 7. února 1786 v oranžérii zámku Schönbrunn. Při této příležitosti byla přímo konfrontována s Mozartovým singspielem Der Schauspieldirektor. Zazněla na opačném konci téhož sálu bezprostředně po Mozartově kusu. Nešlo přitom o oficiální soutěž skladatelů, nicméně podle reakcí publika i dobových ohlasů zvítězil tehdy Salieri. Konzervativní šlechtické publikum německý singspiel příliš nezaujal, a upřednostnilo italský zpěv, na který bylo zvyklé. Castiho libreto v opeře paroduje některá konkrétní tehdy známá díla a propojuje zajímavě prvky vážné i komické. Obsahuje dokonce i jednu scénu ve francouzštině, kde bravurně napodobuje styl francouzských oper. Zápletka staví na vyhrocené situaci z divadelního života, kdy skladatel a básník mají do čtyř dnů zrealizovat novou operu pro svého mecenáše. V jejich zápase s časem i nepříznivými okolnostmi se tak odráží dobové i nadčasové problémy operní praxe i témata obecně lidská.