Jak byste operu představil?
Nejdřív musím říct, že jsem nesmírně poctěn. Moje srdce plesá, že jsme se s Jiřím Ludvíkem a Terezou Válkovou takto domluvili a že právě tento kus můžu ve Znojmě připravit. Do hudby Jeana-Philippa Rameaua jsem se zamiloval už dávno. Poslouchal jsem ho, zkoumal, objevoval jeho opery. Galantní světy byly jedním z prvních titulů, které mě nesmírně oslovily a otevřely mi nový pohled na barokní hudbu.

V čem byl Rameau tak výjimečný?
Barokní hudbu si často představujeme jako velmi seriózní, vážnou a někdy až těžkou. Rameau ale navázal na francouzskou hudebně-dramatickou linii, která začíná u Lullyho. Zdůraznil její živelnost, pohyb, živočišnost, harmonii i melodiku. Právě to všechno slyšíme v Galantních světech. Na svou dobu šlo o nesmírně vzrušující titul. Evropa se v něm dívá do vzdálených krajin, které byly pro tehdejší publikum tajemné, přitažlivé a vlastně nedostupné.

Název Les Indes galantes bývá někdy překládán jako Galantní Indiáni, ale v českém uvedení se pracuje s názvem Galantní světy. Co v opeře vlastně znamenají oni „Indiáni“?
Je dobré připomenout, že tehdejší Evropa používala označení „Indiáni“ velmi široce. Nešlo jen o jeden konkrétní národ nebo jednu zemi. Bylo to označení pro vzdálené světy, pro lidi a kultury, které přicházely z dálky a byly pro Evropany fascinující. V opeře se proto ocitáme například v Peru, Turecku,
Persii nebo Severní Americe. Nejde o realistický cestopis, ale o barokní představu cizokrajnosti. A právě ta byla pro tehdejší publikum nesmírně vzrušující.

Odráží se tato cizokrajnost i v samotné hudbě?
Samozřejmě. Rameau si díky tomu mohl dovolit vstoupit do jiných melodických a harmonických dimenzí. Hudbou podporuje neznámost těch světů a jejich jinakost. Objevují se tam různé zvukové zvláštnosti, nástrojové barvy a hudební obrazy, které jsou pro tuto operu velmi specifické. A k tomu všemu patří tanec.Francouzská opera bez baletu by v baroku vlastně nemohla existovat.

Podtitul díla je opera-balet. Co si pod tím má běžný návštěvník představit?
Představte si opravdu opulentní menu. Návštěvník nedostane jen operní hudbu v podobě orchestru a sólistů, jak je běžně zvyklý. Ve francouzské barokní opeře je tanec naprosto zásadní součástí celého večera. Taneční čísla procházejí celým představením a dodávají mu rytmus, obraznost i pohyb. Hudebně to určitě bude opulentní. A co se týká scény, tam zatím nechci příliš prozrazovat. To zůstane překvapením pro diváky.

Hudební festival Znojmo pracuje u opery formou stagiony. Tvůrci se sjedou na jedno místo, společně intenzivně pracují a vytvoří inscenaci pro omezený počet uvedení. Je pro vás tento způsob práce něčím výjimečný?
Doufám, že výjimečný bude. Tento styl práce znám už ze svých konzervatorních let, kdy jsme v Kroměříži o prázdninách studovali autorský muzikál. Samozřejmě to byla úplně jiná situace, ale princip společného soustředění na jednom místě tam byl podobný. Stagionový způsob práce znám také z divadel v Itálii, Francii nebo Belgii, kam často jezdím a kde se tento model stále drží. Má v sobě velkou koncentraci. Všichni přijedou s jasným cílem a na určitou dobu se plně ponoří do jedné věci. Což je skvělé.