Za 20 let společné práce měl každoročně jeden až tři festivalové koncerty. Účinkoval v kostele, na hradě, na nádvořích měšťanských domů, v zámecké zahradě, ale i v industriální hale mezi kombajny. Přivezl za tu dobu mnoho hostů a zažili jsme ho sólově i symfonicky, cimbálově, ale také rockově nebo jazzově. Pavel Šporcl má mnoho tváří.

Znal jste Znojmo před tím, než jste se stal patronem?

Těžko říct. Je to dvacet let. Určitě jsem věděl, že toto město existuje, ale přece jenom žádnou vazbu jsem ke Znojmu neměl, tu jsem získal až díky festivalu.

Jak jste se seznámil s festivalem?

Může za to náš společný kamarád vinař Staňa Mádl, u kterého jsem se s Jirkou Ludvíkem poprvé potkal. Tam u sklenky vína slovo dalo slovo, že přijedu na festival zahrát. A poté jsme se domluvili, že se stanu patronem.

A nelitoval jste?

Mně se ten festival od začátku hrozně líbil a vždycky jsem říkal, že je super, že Jirka a tým našel úplně nová místa na konání koncertů. Často hodně netradičních. A už tenkrát Znojmo tímto festivalem žilo. Vlajky v centru města, plakáty a letáky v obchodech i restauracích či kavárnách, ale i muzikanti na každém rohu při Hudbě v ulicích. I propojení s vinaři je skvělé. Tolik spřízněných vinařů, kteří se zapojili a už dvacet let dávají svá vína ochutnat na festivalových koncertech, to jsem nikde nezažil. Spolupráce s Hudebním festivalem Znojmo mi dala rozhled ve vínech a jejich ochutnávání. Naučil jsem se rozpoznat kvalitní víno od nekvalitního. A také jsem zde získal spoustu kamarádů.

Vzpomínáte si na nějaké momenty ze začátku festivalu?

Zajímavých momentů je samozřejmě spousta. Každý rok byl nějaký hezký koncert v úžasném prostředí, účinkoval jsem v takových místech, kde bych to nikdy nečekal. Moc se mi líbí Heiligerstein. Už je takovou tradicí, že tam hraju Montyho Čardáš s cimbálkou. Přijde mi pozoruhodné, že jsem v historii v zájmu dodržení festivalové dramaturgie několikrát dostal inspiraci na nový repertoár. Vedle toho ale obdivuji operní stagionu, to je velký unikát od počátků festivalu.

Co vám ještě spolupráce s festivalem dala?

Díky festivalu vznikl i můj nejnovější projekt Rebel with the Blue Violin, který jsme natočili. Iniciativa přišla od Jirky Ludvíka na uherčickém zámku, kde jsme ho poprvé hráli. Vůbec koncerty na tomto zámku mají neuvěřitelný příběh. Festival našel chátrající barokní perlu v takovém zapomenutém kraji, opakovaně rok co rok jsme tam dělali koncert s dobročinnou dražbou a postupně získávali peníze na opravy zámku, a hlavně jsme jeho stav zviditelňovali. Až se podařila velká dotace i publicita a zámek se postupně daří opravovat. Hudební festival Znojmo není jen o hudbě a o víně, je také o pomoci památkám a regionu. I toto dovede Hudební festival Znojmo v čele s Jiřím Ludvíkem, který má historický přehled a zná regionální souvislosti.

Jak často býváte ve Znojmě?

Během festivalu zde trávím minimálně týden. Chci být správným patronem, takže chodím na společenské akce, účastním se všech koncertů. Povídám si s lidma, chci tam být s návštěvníky festivalu. Od začátku spolupráce jsem to takhle pojal. Beru svůj patronát vážně. Vedle toho držím záštitu nad koncertem malých géniů, jsem rád při hledání mladých talentů.

Jak letos oslavíte 20. výročí ve Znojmě?

Pro svoje dvacáté výročí jsem si připravil s Českým národním symfonickým orchestrem dva houslové koncerty. To je sama o sobě rarita je zahrát na jednom večeru. Vlastně vycházíme z mojí poslední desky Pocta Janu Kubelíkovi. Budu hrát první houslový koncert Jana Kubelíka, našeho nejlepšího legendárního houslisty, jehož světovou premiéru jsem natočil před dvěma lety. A s tímto koncertem společně ještě zahraju i slavný romantický koncert Felixa Mendelssohna Bartholdyho. Na ten koncert se těším. Bude zase v netradičním prostředí. A to je to, co máme s festivalem společné. Hledáme, kam by se klasická hudba mohla hrát, abychom stále ukazovali, že je aktuální, živá, že v žádném případě není vážná.