Toto Telemannovo duchovní oratorium vzniklo v roce 1762 na text filosofa, teologa a básníka Christiana Wilhelma Alerse, jenž byl mj. Telemannovým žákem. Námětem jsou události Posledního soudu, jak zřetelně konstatuje samotný název díla: Den Soudu, Soudný den (Der Tag des Gerichts). Ve skladbě, vytvořené na německý text a spadající tak do okruhu luteránské duchovní hudby, jsou patrny ohlasy římského oratoria, jehož základy připravoval již Emilio de’ Cavalieri v Představení o Duši a Těle (Rappresentatione di Anima, et di Corpo, 1600). Základem jsou teologické disputace, jež zcela jasně směřují k triumfální obhajobě Posledního soudu jako nedílné součásti křesťanského pojetí světa. Většinu aktérů tvoří alegorické postavy, mezi nimiž převažují postavy kladné: Náboženství (Die Religion), Víra (Der Glaube), Pobožnost (Die Andacht) nebo blažené duše (Seliger). Jejich abstraktnost je umocněna též hudebně, neboť některé z těchto postav jsou zastoupeny dvěma i třemi různými hlasovými rejstříky. Proti nim stojí Bezbožnost (Der Unglaube) a Posměch (Der Spötter), jejichž negativní stanoviska jsou postupně zpochybňována a nakonec jasně vyvrácena. Podobně jsou proti sobě postaveny na jedné straně sbory věřících (Chor der Gläubigen), andělů (Engel), vyvolených (Auserwählten), blažených (Seligen) a nebešťanů (Himmlischen), které jednoznačně triumfují nad sborem Neřestí (Chor der Laster). Do disputace vstupuje také Rozum (Die Vernuft), který vnáší hledisko racionální, tedy filosofické. To souzní nejen s autorem libreta, ale i samotným skladatelem, absolventem lipské university.

Vedle těchto alegorických postav jsou nepřehlédnutelné postavy biblické, Archanděl, Jan Evangelista a zejména Ježíš jako ústřední postava Posledního soudu i hudební kompozice.

K oněm teologickým disputacím je ovšem nutno doplnit, že hudební projevy jednotlivých postav jsou značně emocionální. Takže nikoliv střízlivá racionální diskuse, nýbrž typická barokní afektovanost, která přesvědčuje především hlubokým vášnivým prožitkem.

Oratorium je rozděleno do čtyř částí, označených jako rozjímání (Betrachtung).

Markéta Böhmová – soprán
Romana Kružíková – soprán
Pavla Radostová – soprán
Lucie Karafiátová Netušilová – alt
Matěj Benda – kontratenor
Jaroslav Březina – tenor
Jakub Kubín – tenor
Tadeáš Hoza – bas
Jiří Miroslav Procházka – bas
Czech Ensemble Baroque